V případě koupě pozemku (potažmo pozemku, jehož součástí je budova), je více než vhodné ještě před samotným uzavřením kupní smlouvy ověřit, zda je zajištěn k danému pozemku přístup z veřejné pozemní komunikace. Není výjimkou, že kupující zakoupí pozemek a až následně zjistí, že pozemek není přímo napojen na veřejnou cestu, nýbrž přístup k ní vede přes další pozemek ve vlastnictví souseda. Pokud soused odmítne povolit vlastníkovi pozemku průchod a průjezd přes svůj pozemek k veřejné pozemní komunikaci, může se vlastník pozemku obecně domáhat zřízení nezbytné cesty soudní cestou. V rámci soudního řízení může příslušný soud rozhodnout o zřízení nezbytné cesty v podobě věcného břemene, případně nájmu.
Ode dne účinnosti nového občanského zákoníku, tj. od 1. 1. 2014, však platí, že soud nepovolí nezbytnou cestu mimo jiné z důvodu, způsobil-li si nedostatek přístupu žadatel z hrubé nedbalosti či úmyslně. Do této skupiny může dle konkrétních okolností spadat i případ, kdy kupující nabyde nemovitost do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy bez zajištěného spojení s veřejnou cestou, tedy když se se kupující lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí umožněn sousedy či povolen soudem, přičemž se nepokusil si přístup zajistit před nabytím nemovité věci sám, ačkoliv tak nepochybně učinit mohl. Tento závěr podpořila i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016).
Vzhledem k výše uvedenému tak doporučujeme, aby si zájemci o koupi nemovitosti v rámci lustrace právního stavu nemovitosti ověřili, že nemovitost má řádně právně ošetřen přístup k veřejné pozemní komunikaci a pokud zjistí, že nikoliv, aby vyvinuli maximální možné úsilí k tomu si přístup zajistit. V opačném případě by mohlo reálně dojít k tomu, že nabydou vlastnické právo k nemovitosti, k níž nebudou mít (a nebudou mít ani možnost v budoucnu soudně zřídit) přístup.
